Chcete porovnat kvalitu péče na jednotlivých odděleních vaší nemocnice?
Chcete se dozvědět, co vám pomůže získat více spokojených pacientů?
Problematiku měření kvality zdravotní péče prostřednictvím dotazování pacientů je strukturována do osmi různých oblastí – tzv. dimenzí kvality. Tyto dimenze vznikly jako výsledek hledání odpovědí na čtyři obecné otázky:
Výsledkem je osm různých dimenzí kvality, které se klíčovým způsobem podílejí na tom, zda se pacient cítí po zkušenosti se zdravotnickým zařízením spokojený nebo nespokojený.
První přišel s touto filozofií Pickerův institut v polovině osmdesátých let minulého století. Od té doby se metodika založená na těchto principech rozšířila do celého rozvinutého světa a stala neformálním mezinárodním standardem.
Dimenze kvality jsou tematicky definované oblasti péče o pacienta. Každou dimenzi sytí 3 - 10 škálových otázek dotazníku. Spokojenost pacientů s poskytovanou péčí v jednotlivých dimenzích je vyjádřena procentem pozitivních hodnocení poskytnuté péče ve vybraných ukazatelích, které tvoří jednotlivé dimenze.
Osm dimenzí:
Žádná z hodnocených dimenzí neobsahuje hodnocení odborného lékařského postupu. To není náhoda ani omyl, ale záměr. Pacient při této metodě hodnotí skutečně jen to, k čemu je schopen se vyjadřovat. Vlastní odborná péče a hodnocení odborného výkonu lékařů nejsou předmětem dotazování. Zkušenosti z podobných výzkumů po celém světě však potvrzují vysokou korelaci mezi kvalitou odbornou a kvalitou měřenou prostřednictvím těchto osmi dimenzí kvality.
Co je předmětem jednotlivých dimenzí, si lépe než na teoretických definicích představíte na konkrétních otázkách a zjištěních vztahujících se k jednotlivým dimenzím:
Přijetí do nemocnice: výsledky průzkumu uvádějí jako zdroj nespokojenosti nemocných opoždění péče. Zpoždění jsou drahá i v potenciálních nákladech za sníženou spokojenost pacientů a ve vedlejších klinických výsledcích.
Respekt, ohled, úcta: pacienti popisují pocit anonymity a ztrátu identity v nemocnici a v klinickém prostředí a mají silnou potřebu být léčeni s úctou a respektem jako jedinci. Obávají se nemoci a toho, že léčba ovlivní jejich životy a chtějí být informováni a zahrnuti do lékařského rozhodování. Specialitou českého prostředí je absence tradice představování zdravotnického personálu pacientům.
Koordinace a integrace péče: pacienti mají jedinečný pohled na proces péče. Vytvořili si představu o kompetenci a schopnosti poskytovatelů péče a o uspořádání klinické péče, pomocných služeb a o péči první linie. Mimo jiné zde sledujeme, zda nedostává pacient protichůdné informace od personálu zdravotnického zařízení.
Informace, komunikace a vzdělávání: pacienti se často obávají, že jim budou odepřeny informace a že nebudou kompletně a upřímně informováni o nemoci nebo prognóze. Zvláště zdůrazňují potřebu informace o klinickém stavu, vývoji a prognóze a také informace jak se chovat po propuštění ze zdravotnického zařízení.
Jednou z velkých slabin českého zdravotnictví se ukazuje nízká srozumitelnost informování pacientů lékaři.
Tělesné pohodlí: jedním z neodkladných aspektů nemoci je fyzické nepohodlí a neschopnost, kterou přináší. Fyzická péče, která pomáhá pacientům, když jsou těžce nemocní, je jednou z nejzákladnějších služeb, kterou poskytovatelé zdravotnických služeb mohou poskytnout z pohledu pacienta. Pacienti zdůrazňují pocit strachu z melancholického vybavení nemocnice a oceňují čistotu, pohodlí a příjemné prostředí.
Citová opora a zmírnění strachu a úzkosti: strach a úzkost, kterou nemoc vyvolává, mohou oslabovat stejně jako fyzické účinky. Pacienti vyjadřují úzkost z nemoci a strach z možných důsledku a dlouhodobých prognóz; obávají se účinku nemoci na jejich schopnost postarat se o sebe a obávají se účinku nemoci na jejich rodinný příjem. Dlouhodobě jedna z nejhůře hodnocených dimenzí kvality v českém zdravotnictví.
Zapojení rodiny a přátel: pacienti se spoléhají na rodinné příslušníky a své nejbližší přátele v případě sociální a citové podpory, nebo jako na zastánce a často jako na první poskytovatele zdravotní péče po propuštění z nemocničního zařízení. Obávají se vlivu své nemoci na přátele a rodinu.
Propuštění a pokračování péče: propuštění z nemocnice může být stejně tak obtížné jako přijetí. Ukazuje se, že někteří pacienti nevědí, jaké mají sledovat indicie, které by mohly signalizovat nestandardní průběh doléčení a nevědí, jak užívat léky nebo neznají jejich vedlejší účinky.